Nalíčená

Myslela jsem, že je mezi námi něco víc...
Vypadal jsi pořád tak ustaraně,
když ses na mě díval.
Pak vzal jsi mou tvář něžně do dlaně
a hodiny mě líbal.
Řekla bych, že mi zbyly aspoň hezký vzpomínky,
ale ty radši mažu a říkám, že mi nezbylo nic...

Nesnáším lháře, fakt ne.
"Princezno, strašně moc miluju tě."
Že prej až k zbláznění? Tak proč ses tak nechoval??
Teď už to vím, jen sis se mnou hrál.
Pro zábavu nebo proč, takhle krutě?
Hajzle!

Tak jsem dostala životní lekci.
Do zadku kopanec, do hrudi bodnutí,
ať každýmu hned jen tak nevěřím.
Srdce nebo rozum? Čemu dát přednost?
Příště už se snad poučím.
Třeba mě to konečně donutí.
A nebo taky ne...

Odi et amo. Pořád mě to sžírá.
Fakt nevím, co dělat mám,
ať je to co nejdřív pryč.
Snažím se tě nenávidět, ale srdce se mi pořád svírá.
Asi do truhly ho dám
a zamknu. Pak dá snad pokoj.
Zahazuju klíč.

Nechci litovat, že jsem tě poznala,
ale teď zrovna toho lituju.
Lituju toho, jak moc jsem tě milovala,
a taky toho, že tě pořád ještě miluju.
Přes to všechno? Já kráva.

Protože ty si to nezasloužíš.
O tom, jak trpím, ani nevíš.
Nemáš tušení.
S jinýma courama ven si klidně chodíš.
A fotky s nima ti najednou nevadí??
Ty kreténe.

Tu poslední myšlenku na tebe
pod krkem držím a slyším,
jak v slzách naříká, jak tiše sípá.
O milost prosí, ale má smůlu.
Chladně ji vraždím,
už nespatří nebe.
Je čas udělat maskérovi pápá.

Už zmiz. Nadobro!!!