kdysi lesní
kdysi lesní
napijeme se na začátek
anebo možná
..nakonec
tak do dna !!
komu by mysl zahalená
v oparu vratkých kroků
nepřišla smělá?
a pohledům se promíjí
říkala jedna
...
každému
komnata třináctá dokořán
pár knotů hoří
stíny tančí
na stěně obraz neznámého z rodu
svědek jediný
..
nese se po větru tichý pláč
ten bezbolestný plný touhy
ten odpradávna k zrození...
nese se k závisti osamělých srdcí
krajem kde les se stáčí
k mýtině obětní...
...
našla se minulost schoulená
pod střechou z kapradí
z kovů drahých
to kdysi
teď tvůj prst a navždy zdobí
..pod listím
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk