Odešlo štěstí do polí

Odešlo štěstí do polí,
nikdo neví, kde,
odešlo a už se nevrátí,
a s ním odešla naděje.

Jediný chlapec ho šel hledat,
je ještě mladý a naivní,
půjde i když sníh bude padat,
a půjde sto i dvě stě dní.

Odešlo štěstí a už je pryč,
naučte se bez něj žít,
kdo teď najde jediný k duši klíč,
zbylo vám už jen snít.

Možná že někdy se vrátí,
pokud však bude se mu chtít,
a pak třeba se zas ztratí,
a vám už zbylo jen snít.

Odešlo štěstí do polí,
prý už nemá tu práci,
odešlo štěstí s pláčem,
odešlo a už se nám ztrácí.

Lidi ho vůbec nehledaj,
prý ho už není tu třeba,
závidí, kradou, nemaj se rádi,
z lásky stala se věda.

A tak lid pomalu umírá,
i když vůbec to netuší,
srdce je pusté, na světě bída,
nenávist svět pustoší.

Dokud se štěstí nevrátí,
dokud lidem nebude chybět,
svět bude trpět závratí,
všechen lid bude trpět.

Dokud se láska nevrátí,
a lidé ji nebudou chtít,
pomalu se ze světa vytratí,
bez ní však nebudou žít.