Trhlina

Znovu vládci nebes

se rozlítili

a seslali krutý trest

Na nás

kdo nevěříme

a věřit jsme nechtěli

Dnes platíme

ne jim a jiným vládcům

Sami sobě

V krvelačném soukolí

nezastavitelně

požírajícím maso

kosti kůži i nehty

Drolí se naše existence

a její zbytky se rozpouští

v páchnoucích zvratcích

láskou omámeného

starého opilce

Všechny naše duše

pozvolna odkapávají

jak hoří pochodeň

a taví je

v pouhý vosk

který ztuhne někde níže

A co dál -

se můžou ptát děti sudiček

které jim ryjí

do lebek

ohavná znamení smrti

Dost už bylo žalu

Nechme své smysly

zapomenout na frakturu

všech našich citů

Jen jedenkrát

plujme s proudem

koloběhu vlastní zkázy