Spočinutí

Milosrdný déšť slíbal otisk jeho

rtů,

slzy vyplavily z očí výraz jeho

tváře.

Nezbylo víc než hromádka živých

snů,

nic než prázdný výklad z listů

snáře.

 

Noc se změnila v den a den utonul

v noci,

kolik času uplyne, než bude schopna

vstát,

ohlédnout se přes rameno, aniž by měla

pocit,

že vše je ztraceno, s osudem se nejde

prát.

 

Čas dál plyne, jako v korytech

řeka,

stále vidí jeho obraz, i když kontury jsou

mdlé.

Dnes už ví, že se nevrátí, nemá smysl

čekat,

konečně spočívá v pokoji,

R.I.P. …