Dny plynou...

Balancuji na hrane chtice a pohrdani,
Tak moc Te miluji a tak Te nenavidim.

Me srdce bije na poplach, vhani mi do tepen zivot. Jsem ziva.

Tak moc bych chtela zit, zit s Tebou,
sdilet sva mala vitezsvi i prohry, ktere me formuji a smeruji dal.

Znas ten pocit, kdyz muzes vypravet bez pretvarky cokoli, co Te napadne a vis, ze Ti rozumim.

Jsem silna a Ty to vis, lecco mne srazi na kolena, ale ja se zvednu a jako Fenix povstanu z popela.

Ale presto jsem jen mala Zrzi, ktera potrebuje citit, citit tu lasku a laskavost, ktera je v Tobe.

Kam se podela? Kam se vytraci jako zlodej pod rouskou noci tmave a chladne?

Proc netouzis po me blizkosti kdykoli je to mozne?

Dny plynou...