ochladilo se v našem vztahu
mráz hloupostí které jsem udělal
zabalil tě do svetrů
ty nemocná a slábnoucí
v kašli nepopadneš dech
slzy zalévají tvé oči
já čekám na plamen
lásky, která dává teplo života
a teplý dotek hebké něhy
místo něj však vniká
k mému loži Záhořovu
nehořící neviditelný smutek samoty
otravuje mne postupně
a co dva spojuje
vzdaluje mne přes hranici
odkud již není návratu
odpusť mi prosím