Smutek budoucí

Anotace: Nerýmuje se to, ale to moderní poezie nemusí...Smutnění nad tím, když člověk neudělal to, co měl nebo spíš mohl. Bylo by mu teď líp, ale teď už to udělat nejde :(

Ptám se tě, stejně jako před tím.
Nevíš, co bude
Už vlastně ani nevíš co bylo
Netrap se tím, srdce ti to urve.
Nemysli na to, dál.
Když jsi byl na začátku,
Linula se do zelených lesů,
Ale měl jsi dávno jít na jinou stezku,
Ta po níž jdeš do smutných časů,
Měla zůstat navždy neprojdutá.

Tenkrát jsem si nebyl jist, dneska pro to trpím.
Nepotřebuju, abys mi to vyčítal, sám to dobře vím.
Jak čas plynul, mohl jsem se ještě stále vrátit,
Jen jsem myslel, že to nejde
Mohlo být už dávno dobře, nemuseli mě upálit

Vidím tě tam stále, ty děvko!
Promiň, to bylo na mě.
Jo srabe, proč si nic neudělal doprdele.
Chtěl jsi, ale sám víš, nejsi malý dítko.
Jen se teď peč, bolí tě to, co.

Ale…Mlč holčičko, bál jsi se, ale teď je to mnohem horší.
Srdce puká a bolí to jenom tebe…Já tě dávno opustil.
Byl jsem s tebou, ale ztratil jsem se ani nevíš kdy.
Cítím kapky utrpení, jak na nás prší,
Vidím ji s tebou, věděl si, že to přijde, ale stejně jsi to prošvihl.
Budeš trpět dál, proto jsem se vrátil, nemáš kudy uniknout.

Mlč…sám sis to vysnil.
Věděl‘s že to nedokážeš
A možná ne, ale sám víš, že asi jo.
Ale ty si chtěl být radši se mnou, viď