Mrtvá vodo:

Ve studánce vodo živá,
má duše žalem zmírá.
Radost tvá mi je bolestivá,
popírána je srdcí víra.

Srdce sotva ještě slyším,
jen myšlenky zde zní.
Zemírat si neulehčím,
žadoním u sestry tvý.

"Vodo mrtvá! Z nebe zemi smáčej!"
To lidé neváží si Božských darů.
Tak člověče v tom dešti kráčej,
za tvorbu všech těch rozmarů.

Ať zhynou všichni deštěm smrti,
přec nemusí se bát pravda srdce.
Je hanebné to lstivé pnutí,
a milující reinkarnují pro nové ruce.