Tak křehká

Rotříštěná

porcelánová světla

do tmy se schovala

s porcelánovým dnem

slza se loučila

tam někde za oknem

tam někde za matným sklem

holub následoval holuba za střechou

než přání dvou...roztrhalo samo sebe

než nebe obléklo se do černého šálu

nebeské varhany temně zní

když tlapky koček

na terasách mizí

na lavičkách bývala

naše dřívější slova

ve vzuchoprádnu přál jsem si viset

jen tak do okna vhozen

ztrácím se tvému srdci na dosah

vrcholů lásky, z nichž nejde sestoupit

z nichž nejde odejít

v kalužích prázdných hrnků

zlomená srdce v obilí se zjevila

tak jako ze snů len

ten hebký, ten sametový dotek květů

který škrtil křehká těla v bezhvězdí