Už to nejsem já

Dívám se z okna
venku sněží
cítím, jak umírám
beru si boty
a utíkám
běžím
napříč slunci
napříč nebi a věčnosti
oči mě pálí
a já brečím

dobíhám
jsem první
a ani Bůh mý tempo nestíhá
je to sráč
vždycky jsem byl ten lepší
... ten lepší z nás

a jako ďábel
stále unikám
pryč
od víru myšlenek
a pohledu lidí
který mě míjí
jsou všude okolo mě
vidím je...
ale nevím, kam se dřív podívat

a má píseň končí
slyším ji
jak se ztrácí
jak pomalu doznívá
mávám ji
na rozloučenou
dávám svý poslední sbohem
tuhle chvíli si vážně užívám

a stojím sám
jak padlý anděl
bez křídel
nad věčnou propastí
plnou temnoty, bolesti
která se pode mnou
otvírá

a radši usínám
snažím se na to nemyslet
má hlava je těžká
zapomínám
i když to nejde

zavírám oči
a nevnímám
už to nejsem já
ztracen ve stínu
vlastní duše
už nechci dál
můj hlas utichá
a já sedím na dně...
na dně ulpívám

už to nejsem já...