Každý den

Každý den svého života plánujeme svoje kroky,
Abychom byli šťastní a měli všeho dostatek.
Ženeme se za snem, který se třeba neuskuteční
A šlapeme všude kolem, nekoukáme napravo, nalevo.
A pak se probudíme a zjistíme,
Jak malicherní jsme byli
A toužíme zase po něčem novém, dalším.
Jediný důvod, který zůstává pořád stejný
Je honba za šťastným životem.

Život je moc krátký a lidé moc hloupý na to,
Aby pochopili, že si štěstí tvoříme sami.
Jsem stejná, jako všichni ostatní.

Jsem hloupá a naivní a dětinská a sobecká
Jsme prázdná nádoba, do které nalili víno štěstí
Které jsem jen pila a nikdy nedolila

Jsem skořápka raka s měkkým srdcem
Co udělá tři kroky zpět, než se pohne dopředu
Dávám na odiv své silné stránky,
Ale oproti těm slabým je to jen čajíček
Jsem měkkosrdcatý blázen, který chce to co má
A když to má, je nešťastný

A co z toho plyne?

Další honba za snem a přeludem
Za štěstím, které se může proměnit v zármutek, bolest a strádání
Chci všechno, ale neudělám nic
Jen se plácám na suchu a doufám, že mě někdo polije vodou
Nalije do mé nádoby víno a donutí mě,
Abych jej už nikdy nedopila do dna.

Jsem alkoholik, co čeká na další přísun
Jsem herečka, která zapomněla text
Jsem malíř, kterému vyschli barvy
Jsem snílek, kterého bolí snít

Jsem jen ženská, která chce to, co nemá
A bez TOHO se jí nechce žít.