Jsou věci které nikdy nezmizí
i kdybychom strašně chtěli
aby někdy odletěli..
Ale stejně jako chyby lidí..
i tohle asi těžko zmizí..
Jediné co bych si teď přál
je možnost vrátit čas
a udělat jiný tah!
Možnost vrátit čas
abych přetnul špatný vlas
co obrací stíny v nás..
Pohled do tvých smutných očí
co ti teče po tváři ?
Snad déšť se rozhodl smáčen nás
co ten odraz vytváří
slza jako diamant
další padá za ní
kdopak ti je způsobil
kdopak může za ni ?
Proč ptáš se když víš
proč se dívám k zemi
a svou tvář skrývám před pohledy..
Před pohledy toho
kdo se mě teď tady ptá!
Proč já v očích svých
smutný pohled ukrývám..
Odvrať pohled zanech slov
svoje city někam schov
už je pozdě ptát se proč..
Šlápl si vedle blbý schod.
Zmizni navždy někam pryč...
stejně nám tak bude líp!
Pravda opak iluze hrou boží
růže v mé mysli k tvým nohám složí
trn v oku kapkou krve zpečetí
že jsme jen další obětí..
nekonečně prokletí..
Opakující se zas a znova
jako lidský strach a zloba..