Pád

Jako ta peříčka holubí když káně jej dostihlo,
ta bělostná ozdoba z křídel těch andělských,
tak ona ta nevinnost krví zem zkropila,
zabila duši tím všech poslů nebeských.

Jak leskne se hladina jezera karmínu,
když kapka po kapce slzy ji čeří dál,
jak temná je obloha bez hvězd a odstínů,
jak může ta postava stále tam stát...?

Člověk když pro stromy les ani nevidí,
a přes záři měsíce necítí žal,
pak pozdě již vrací se na místo ztracené,
a s očima dokořán sám sebe se ptá...

Šumí dál houština,
kvete dál jarní sad,
však zrcadlo rudé to nezmizí v krajinách,
ani nářek toho, kdo nechtěl se vzdát...