Abyssus

Vesmír náš - tichý je, bezedný,
proplouvám
uzavřen do bedny.
Poslán do neznáma - posouvat hranice.
Přežívám.
Nepočítám měsíce.

Nejlepší přátelé - stíny a odlesky
přichází, odchází, hezky i nehezky.
Křičet a lkát nemá už smysl,
Všichni jsou pryč, já sám jsem tu zkysl.

Svědomí černější než ta díra venku,
ovládán pudy, pohřbívám myšlenku
na soucit - slzy už kanou,
když mi jde o život, vše musí stranou.

Setkání s osudem v dohledu není.
Mozek a myšlenky v kaši se mění.
Dávno již neslouží hlavnímu účelu
nemyslet na světlo na konci tunelu.

Vesmír můj - malý je, nicotný,
odpadám
bezmocný, samotný.
Zanechat stopu, úmysly srdečné
nezvládám
bylo to zbytečné.