Poztrácená skládanka
Poztrácená skládanka
padá vstříc v zapomění
stínem rozkvétající
v tóny nekonečného ticha
poztrácená skládanka
na podlaze pocity
marností zameteny
mícha pomalu vysychá
nekončící přeháňka
bez klíče od svobody
chlad studeného železa
roztavená pýcha
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Nenašel jsem v tom textu jedinou věc, která by fungovala.
14.02.2016 00:38:06 | Nikotin
Ráda si hraji s neobvyklými spojeními a slovy, který k sobě na první pohled nepasují. Mě však dávají dokonalý smysl a něco pro mě znamenají. Snažím se o vyjádření toho co cítím, cítila jsem. Avšak nechci to podat čtenáči přímo napodnosu, aby v tom každý mohl něco hledat. Každopádně děkuji za názor :).
14.02.2016 00:58:34 | Katri
Právěže přesně naopak. Hraješ si s naprosto obvyklými slovy, která se z nějakýho důvodu zdají umělecká. :-) Ale nejsou, stavíš na něčem, čemu by ses ve skutečnosti měla striktně vyhejbat. Neni to o tom vzít všechny možný kýče a klišé, na který si vzpomeneš, a nějak je nalepit do jednoho textu. Ano, ty v nich možná něco vidíš, ale o tebe nejde. Jde o čtenáře. Umělecký díla jsou obecně o zprostředkování nějakýho transferu emocí a pocitů. Z tvýho textu ale nejde vycítit vůbec nic a ať je to, co cítíš, sebezajímavější, do textu to ani trošku přenýst neumíš... Takže máš v podstatě tři možnosti:
1) Jakmile se vytrucuješ z toho, co jsem ti teď napsal, tak se oklepej, začni číst dobrý autory (hlavně ne nikoho tady) a užívej si, co ti jejich skvělý díla přinášej a přemejšlej o tom, proč ti to přinášej - co a jak konkrétně v textu na tebe působí, pozoruj, jak spolu jednotlivý obrazy/obraty textu hrajou, co všechno se ti odehrává v hlavě po přečtení posledního řádku apod. - tím získáš jakejsi cit pro to, co funguje a co ne, kterej pak uplatníš při psaní vlastních textů, nebo...
2) piš dál ve stejným stylu a namlouvej si, že píšeš básničky...
3) Nepiš.
Upřímně ti můžu říct, že suverénně nejhorší je varianta 2.
14.02.2016 01:22:21 | Nikotin
Skoro jako by mi tam chybělo písmenko "n".
Jinak se mi líbí skvélé podání obratů provokujících představivost a dávající dílu svůj vlastní rozměr...tak dík , že jsem mohl číst...
RM.
14.02.2016 00:25:24 | Robin Marnolli