Balada o triku

Balada o triku

Triko visí na háčku.

Malinkého, vesnického obchoďáčku.

A on cítí jak v něm tepe srdce toho jež ho ušil.

On cítí že by ho i velikostně zkusil.

Tričko blambelá ve větru, pohyby v rytmu života.

Chybí natáhnout ruce a zůstanou tu jen ti dva….

„Za kolik je tohle triko?“

„Eh pane, tady nemame mliko.“

„Kolik stojí tohle triko?“ opakuje jemným tónem.

Pán šikmé oční kultury je zřejmě čajem opojen.

„110 pane 110 stoji“  jde vidět že se šikmík bojí.

Ještě sleví, triko jistě méně stojí…

…

Zatím kdesi  v Čínské dílně křičí dítě.

„Nebaví mě tě šít, už to nebaví mě!!“

Triko s divným motivem

Mění na zemi třikrát směr.

Na konec končí kdesi v koši.

Tohle dítě tady končí….¨

…

Mám na sobě triko z obchoďáku.

Ovšem je zima a musím chodit ve vaťáku.

Do chvíle nežli ukážu ho všem

Chybí měsíc a nějaký den.

Motiv tajemný vidím jen já sám,

Vždy když večer usínám.

Triko s rytmem života

Trpí i v noci za svého otroka.

Za kluka jež ho tupě ušil

Za kluka jež se při něm mučil.

Za kluka jež kdesi v číně

Pláče na ulici a neví čí je.

Ráno on tančí u zrcadla po nočním snění.

Tričko své marně však hledá v skříních i po zemi.

Tričko zdá se nikde není

Až nalezl jej pod postelí.

Triko na sebe si navléká

Do světa v tomhle je cesta daleká.

Muž v tričku si to pěšinou šine

Cítí se jako král, ovšem tričko zevnitř hyne.

Kluk jež byl autor trika sám

Je samotou utírán.

Krok za krokem dál a dál

Cítí muž v triku ten hrozný žal.

Semafór a zelená je jasná

Ovšem triko tiše jásá.

Sviští si to auto z kopce

Rychlosti blesku po ledovce.

Nemůže se nic jiného stát

Muž v autě je jen nevinný vrah.

Krev tiše prosakává triko

Triko nasáklé je a je mu to líto.

Opět na zemi, opuštěné, barvou krve zabarvené

Nikdo jej nechce a na rušné cestě, v rušném městě, zničené...

My tu všichni umřeme v tichu.

A určitě v Čínském triku.