PERO NEBO NŮŽ ?

 

Noc je mým mámením

rád si ji hýčkám

skryje mé trápení

a důvěřuje pouze svíčkám

Pero nebo nůž ?

Život nebo smrt ?

Pero ...

Začnu psát ač vím

že mé verše budou lhát

budou také bolet jako zhnisaná rána

jako hlava opilce za bílého rána

Zamáčknu horké duše svíček a hle 

noci už jen zlomek zbývá

nevnímaje váhy svých víček

a netuše kolik si z noci ještě urvu

začne Slunce noc svlékat

jak ubohou a sprostou kurvu

Nůž ...

Zahodím pero a vezmu nůž

říznu poprvé, pak znovu a znovu

oči i tvář mi zblednou

já usínaje počnu snít o svém rovu

Někoho už tuším

někdo tu již se mnou je

ve snu spatřím Smrt

tiše u mně onanuje

Cítím chlad své temné krve

hlínu, strach a slzy plané

necítím však bolest ani vinu

s chladnými rty zašeptám jen :

"Jsem připraven můj Pane ... "