Kéž

pozitivní pocit z dnešního dne je ten tam

a jen černo a stín jako rakovina 

rozrůstá se uvnitř nitra dál a pomalu žere to hezké

nelze to zastavit, jednou jsi to zasadila

semínko tmy a nicoty, které se plíží blíž k poslednímu světlu

a zhasne plamínek pohřební lampy tak snadno

jako vítr ohýbá stébla trávy

došera, si pozdě přeješ neříci slova prázdná

a přitom tak plná zoufalství, která brala plnými hrstmi

odhodlání, naději, vše co kvetlo a vonělo, 

vše co dávalo naději zítřejíšho dne

kéž, je slovo, které máš zavěšeno na rtech

kéž dnešek není dneškem a noc ukazuje včerejšek plný naděje

a není svítání, není den, není to....