Vlčí

až mě jednou zhasneš,

najednou budu mít pocit, že píšu hlasitěji

že se svět přestal točit, protože je z něj zase jenom placka

 

říkám si 

měla bych honit sny a ne lidi

ale tebe prostě chci

ba co víc potřebuju

nevím vůbec proč

a to je ten stěžejní důvod 

 

schází mi moje svědomí

můj cvrček z Pinnochia

Jiminy Cricket

odrazovej můstek

už nemám komu, co dokazovat

jenom sobě

 

a já jsem pro sebe ta nejdůležitější na světě

ale občas na to zapomínám

to pak stírám z obličeje svůj reálnej obraz a nasazuju si masku

protože to po mě chtějí

my, vy a oni

 

moje cíle a sny

ty tu nejsi bys je maloval růžovou tuží na moje záda 

víš mám zpět svou hroší kůži

nic se mě nedotkne, ani po šestém polibku ráno v půl osmé ne

je to pořád stejné 

jako dřív

zase chci po intimním styku odejít

odcházet bejt sama

bůhví jestli si ten zvyk pamatuješ

jsem stejná jako dřív

a ty si daleko na křídlech mantichor

jsme jenom bájí a odleskem

jen stesk, bolest a vůně angreštu a šeříku...

bolest, co kdysi vzrušovala

je náhle prázdná

jsem sama

ještě víc než včera 

a ještě víc než budu zítra