Mé slunce

 

Po krk voda
nad hlavou je propast
v srdci díra
to ty si můj kompas

 

po hladině chodíš
záříš jako východ slunce
kterou cestou jít
jsem na křižovatce
a ty už jsi prý v půlce

 

lesy hory déšť
a zase jenom pláč
ve snech jse mi schováváš
vidím v nich tvoji tvář

 

chci se k tobě přiblížit
ale utíkáš
kampak jses mi schovala
kam spěcháš

vítr šumí v tunelu
no na konci je světlo
možná si to ty
a nebo jenom vlak

 

bez tebe 

je život už jen peklo

proto běžím kupředu
už necítím
vůbec žádný strach

 

bloudím bloudím

bloudím
v útrobách stvůry
chci jse už probudit
vidět tě
chci konec noční můry

 

v šeru se moje duše
před tou tvojí plazí
v mých vzpomínkách jsme vrazi
i když oba nazí

 

zuby se mi kazí
oči stárnou
já rozpadám se v prach
dohořívám
stejně jako plamen
co byl kdysi v nás

 

Po krk voda
nad hlavou je propast
v srdci díra
to ty si můj kompas
po hladině chodíš
zapadáš

 

já v tvých myšlenkách
se ztrácím

 

jako ty v těch mojich

 

stále hlouběj
propadáš..