Zrnka prachu
Zrnka prachu
Mělním svou bolest do zrnek prachu
a křídla andělům jimi pomalu sypu
kolem jen potůček slaného krachu
a vedle válí se kus zlomeného štítu...
Krev stále barvu má červeného vína
ale srdce mám na suchu žíznivé
taková láska se nikdy nezapomíná
proč jsem to sakra nevěděla dříve...
Proč jsem si nenechávala patřičný odstup
snad byla to má zaslepená naivita
nebo upřímnost co jen tak se nenaskýtá
kterou zničil falešný podlý sup....
Mělním svou bolest do zrnek prachu
třeba ti andělé pošlou mi spásu
dřív než rozkouše mé rty zub času
a na jazyku zůstane jen hořká pachuť...
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.