Beznaděj

Na kraji útesu bezmocně stojím,
zvažuji, zda má život cenu.
Rozhodnutá, ale pořád se bojím,
tu beznaděj asi nezaženu.
Rozbouřená hladina náruč svou otvírá,
poslechnu volání nebo zůstanu stát?
Ta bolest mě pomalu užírá,
ale nehnu se, vím, že máš mě rád.
Vítr mi vlasy cuchá, slzy tečou po tváři.
Stojím tu sama proti sobě,
ve svitu měsíce čepel nože zazáří,
neudělám to, už jen kvůli tobě.
Jsi moje kotva, má jediná jistota.
Držíš mě, když sama nezvládám stát.
Bez tebe zbývá tu už jen temnota
a nikdo už nezastaví můj pád.
Vnímám tvou blízkost, tvé pevné objetí,
slunce se prodírá přes temné mraky.
Starosti na křídlech motýlů odletí,
děkuji, že mě miluješ, já tebe taky.