Z Luhačovic až po Drážďany

Z Luhačovic až po Drážďany

nezdravíc už jiné panny

jen tebou dál jsem ovíván

když v náruči tvé usínám.

Přeskok jiskry z očí tvých

jak nebe k noci nachových

namaloval na duši

mi zámek, avšak v ovzduší.

A hledal jsem tě přeci dlouze

ne však k požitkům jen pouze

k věrné lásce bez zábran

a k smyslu, jenž sám postrádám.

Z náruče tvé teď probouzím se

smutku jímám stále více

z Luhačovic až do Drážďan

nejsem s tebou, ale sám.