Blíží se konec

Blíží se konec

 

Kráčím vyprahlou pustinou,

kde život ztratil svoji podstatu,

bez šance čelit nátlaku,

s naivní zcela hloupou představou,

nadějí, která se skrývá v převratu.

 

Vítr navane prach do očí,

usazuje se do vlasů i do šatů.

Už nic nebude jako dřív,

v krajině provázené samotou,

s naivní zcela hloupou představou,

nadějí dožít se zázraků.

 

Zchátralá a opuštěná obydlí,

ve stěnách vepsána historie životů,

nebe bez mraků, možná jen v náznaku,

s naivní zcela hloupou představou,

obnovením tehdejšího panorámatu.

 

Prázdné ulice a neobdělaná půda,

v krajině, která je na zeleň chudá.

Život musel ustoupit lidské hrdosti,

vše je zničené lidskou blbostí.

 

S naivní zcela hloupou představou,

honbou za penězi nelítostně přeťatou,

přibližujeme se k našemu konci,

hlupák je ten, který očekává novou šanci.

 

Vyčerpáme zásoby ropných polí,

v povzdálí holé vrcholky hor,

na nich zůstanou opuštěná hnízda sokolí,

všude mršiny zvířat a šířící se mor.

 

Kráčím s naivní zcela hloupou představou,

obnovit z původního života cokoliv.

Nikdy už nebude nic jako dřív,

ať se vynasnažíme jakkoliv.