N.V.M.

Umírám,

cítím se zmateně,

jako svícen skomírám,

z nedostatku plamene.

Plamene naděje,

který vedl kroky mé,

cítím se zmateně,

už nejen ve tmě.

Vinu, žal i smutek nesu si,

koleny třesu,

snad na chvíli sednu si,

a pak ze sebe vše ztřesu.

Na jednu hromadu,

hromadu kostí,

co skládám si sám do hradu,

ve kterém jste všichni hosti.

Hamba, děs se do vás pustí,

budete litovat

téhleté návštěvy...

Návštěvy mé duše.