Bezradnost

Na povrchu vyrovnaná, klidná a mlčící,

nitrem rozervaná, zoufalstvím a vztekem řičící.

Jako vodní proud, co se líně vine přes řeku,

aby tam, o kousek dál…nadělal paseku.

Z potůčku řeka, z řeky moře v bouři…

zhasnuté peklo, oheň, dým… všechno ve štiplavém kouři.

Místo očí světlomety šlehající nože do zvědavých pohledů.

Přemoci vlastní  nezdar, nesvedu L

Je to jako proud, co chytne a nepustí.

Moje emoce jsou uzavřené v kruhu, nikam neústí.

Nepohnu se vpřed a zpátky k té bídě už taky nechci jít.

Přemýšlím…Fakt přemýšlím, pro co vůbec žít.