Zabili poupátko

Zabili poupátko, rozmilé květinky,
pohřbili děťátko nebohé maminky.
Zabili, zabili, bez slz či slova,
zničili květinku, slabého tvora.

Přišli a dupali, hrozili, řvali,
mamince děťátko násilím brali.
Maminka plakala, dcerunka též,
doufala v jediné, snad je to lež.

Dcerunka statečná, maminky nemaje,
smutek jen schovává, snad poté vyhraje.
Přestala plakat a přestala křičet,
dívá se na pány, zbraň slyší řinčet.

Neuhne pohledem, plno má síly,
dívá se vzpřímeně, dodává víry.
Páni však nevidí, nemají soucitu,
neznají lítost, ni jiného pocitu.

Tak uvadá poupátko, překrásné ženy,
nevnímá, nevidí, nic nemá ceny.
Plní jí nenávist, vztek, taky žal,
nedá nic najevo, necukne sval.

Z překrásné rostlinky… nezbylo nic,
poupátko uvadlo, co více říct.