blaze hlupákům..

to neustálé nedorozumnění v nás dřímá i v minutách, kdy mi chybíš..

půlnoční telefonáty a hádky na veřejnosti
tolik času pro něco, tak nehodného zájmu mého
jak pokouším se přivést tě
na správnou cestu

v tvém gestu hledajíc útěchu

však bojím se, že klesnu
chytím prašivinu mezi prsty, zlíbám ji svými hladovými rty

jak po tvém těle toužím, přesto špinavé se mi zdá

 
uražen budiž ty

nerozumíš mi
já jen upřímná jsem byla
ruce si důkladně umyla
možná se trochu zastyděla
ano
to ano

jsem potvora, řekni?

když řekneš všechnu pravdu
nezbyde nic
jen stesk
jen melancholický konec a potřeba truchlit
truchlit v tichu a klidu
pro malý šťěňátko, co sem našla u popelnic
zželelo se mi ho, bylo roztomilý a mě se zdálo, že ho můžu mít ráda

zavrtám se do úklidu starého sebe sama
už nevěřím na slzy
ale dlouhé hodiny večerního osamělého bdění jsou tu stále
nemůžu snít
není o čem
ve tvé špinavé kleci s tebou shnít
hodnoty nemít žádné
budoucnosti, která nesahá dál než zítra

křivdím ti?
řekni?

protože přes všechen stesk po tobě
vím, že tě nechci mít po svém boku
a nechci to ani trochu
možná