Smutek

Dávno nevím, jak vypadá světlo,
všechno se mi na ráz zvrtlo.
Láska vznášející na obloze,
pokus dostat se k ní mi vyjde draze.
Nemám štěstí, nemám nic,
radost se mi vyhýbá, dýchám z plných plic.
Smutek se mě drží jak klíště,
řeknu si, že budu šťastná, nevyjde to, no tak příště.
Nepoznám, co dělám špatně,
chyby opakuju, poučení mi není moc platné.
Snažím se změnit svůj osud,
je to zbytečné, lenost mi v tom brání, cítím stud.
Počkám si na naději a pak jí pevně chytím,
jsem nešťastná, nemůžu z toho ven, zatím.