Hemingway bar

Zavírám oči

 

okna 

bez okenic

 

co by

v dešti

umlátiliy

můj

smutek

 

do němoty

 

Okna

co vedou prý

až

do duše

 

topící se

v kalužích

všedních dní

 

rozpálených

touhou

 

přes popraskané

rty

 

šeptám
svojí lásce
 

ať zůstane
do rána

a taky o životě

že mi už zvoní

.

.

hrana