Dnes prší celý den.
Moknou ulice, hradby a střechy,
mokne vše ve vodě,
pláče město pořád bez útěchy.
V těchto velkých slzách
uschovám své malé slzičky,
tíhu, stesk, smutek, strach,
svou píseň – modlitbu u svíčky.
Matné oči budov,
v nichž uvidím jednu otázku:
Kde je teď tvůj domov?
Kde jsi ztratila klid a lásku?
Tak daleko odsud
hvězda má spí ve stínu noci.
To je krutý osud
v tomto dešti zůstat bez pomoci.
Jen nesplněný sen
mne drží nad vodou neustále…
Dnes prší celý den.
To je moc? Nebo snad je to málo?…