disident

prošel jsem mrtvou alejí

kde radost odplavuje řeka

řeka kterou si naleji

do hrnku dnešního večera

hrnek shodím ze stolu

a věštit budu ze střepů

jak vyhrát tombolu

nebo závod psích spřežení

často slyším, ač se o to neprosím

že si to mám nechat projít hlavou

hlavou - nestabilním hnízdem vosím

loket tedy shledávám vhodnější

já ale moc dobře vím že to jediné

co bych si měl nechat hlavou projít

někdy v brzké ranní hodině

je kulka vystřelená z hlavně

večer s hvězdami pod hlavou

a s měsícem mezi koleny

co tak rychle v krvi plavou

v modré krvi černé duše

nehybně leží tam, na podlaze

černá a plísní pokrytá

v louži krve, v odraze

se tiskne na zábradlí

nahá a seschlá tady leží, oči zavřené

a okolím se nese pach hniloby

důvodem byly její řeči příliš plamenné

duše příliš hrdá, svobodná a jiná byla

kolemjdoucí znechuceni barvou, tvarem

prchají a šeptají si za rohem

vezměme ji a projít nechme ji varem

tam v kotli za nádražím

z náprsní kapsy vyndal jsem krabičku

s kapkou zašlé nostalgie na dne

abych mohl dát hrnek zpět na poličku

avšak ruce od krve já měl umazané

a tak pod dohledem kacířů a disidentů

zůstal jsem celou noc

mlčky slzy popíjely a života svého brali rentu

seděli jsme dokola a přece každý na jiném konci

všichni společně po kolejích chodily

neboť ruce každý z nich od krve měl

od krve vlastní duše kterou na smrt vodily

každé ráno

každý večer

při každém vyřčeném ano

při každém možná

každou středu

každé narozeniny

při každém prasknutí ledu

pokaždé v září

za každou chybu

za každou vrásku v tváři

za každé špinavé ruce

po každém dni beze smyslu

za každé války,revoluce

za život

a za smrt

tak jako já