Špatné dny

Doba radostí tak dávná zdá se.

Smíchu dětí nic nevyrovná se.

Raději bych bručel v base,

za to ať vlastní blbost odpouštět dá se.

 

Doba plánů je vždy pomíjivá.

Pak jen člověk přemítá kde stala se vlastně chyba?

Jen ten jež chce uskutučnit plány

musí snášet osudu tvrdé rány...

 

Doba proklínání a vzpomínání,

ta je vskutku k pozasmáni.

Hažeme špínu kde se dá,

ohlídneme se a zá námi je jen tma....

 

Ráno vstanu a neopařím se čajem,

jen smutně kouknu v prázdná místa, zda nemá někdo zájem,

pak rozradostněn starou pavučinou v rohu, že nejsem sám,

do práce se vydávám....

 

V práci se snažím navázat kontakt,

kontakt s lidmi, pro něž nejsem pouhý odpad.

Jak den plyne, plynu s ním

v ten odpad se postupně proměním.....

 

Pak po práci když je již každý pln odpadů,

zajdu si k baru pro radu.

Rady se hodí a přibývá jich s pivni pěnou,

se štamgasty zahraji hru na honěnou.

 

Potom když člověk usíná a svět se kolem točí,

doufám že se mi hlava nerozskočí.

Člověk usíná s pocitem prázdná stejně jak se budí z rána.

Ráno však navíc občas pobolívá hlava....