Satisfakce bubnující o římsy

I bílé hvězdy plakaly
a slunce uhášelo nekonečný žár
z lící Tvých tajemných
a z barvité mandaly,
co se vyjímala jako boží dar.

I stromy těžce plakaly
a shazovaly krásu krás,
na náměstí padaly
Tvoje perly
jako střípky na atlas
věčných mezikontinentálních
spojů a Tvých vábně dlouhých řas
ponořených do metafor zvaných čas.

I chodníky plakaly
sinavou to šeď,
spadla jsi ze skály
otázko, myšlenko, lásko....
....a já nenaleznu odpověď

Jen Villon se za břicho popadá,
teče mi po bradě jako mlíko
a vzápětí uvadá
jako květ rozumem semknutý
a odepřený ze všech pikol
"Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát!"
A já jen slepuji své ztrouchnivělé mládí
propité do Anakreonových básní
Láska a rozum
Rozum a láska
jak staré novoty rozškubané do třásní.
Sama v komoře dřímot
držím smutek na dně džbánu,
co vešlo by se do něj celých Xmládežnických let,
ale ten džbán v marnosti
teď zeje prázdnotou.
(taky jsem projednou chtěla vyletět)
Ty si leť - já už nemohu