Život tak chodí

Tak se ptám,
Pořád dokola, na jednu věc.
Těch věcí je vlastně mnohem víc,
mé oči zřít chtějí,
ale ústa neříkají vůbec nic.

Tak třeba proč
na každou květinu
najde se rýč
pro každou lásku
zákeřný chtíč
staví nám mysl před cestu.

Jak stane se,
že tak moc chceme,
tak moc a nakonec dostaneme.
A pro jednoho útěk
je pro druhého uvěznění.

Cesta nekončí nikdy,
jdem ji pořád dokola,
tam kde chodili před námi
a pak i ti po nás, jako bys to neznala.

Sami si hledáme pocit jinakosti
a stejného požadujeme,
co všichni kolem.
Nechceme moc, jen ať je všeho dosti.
A nejlépe třikrát tolik.

Ano, sem tam je něco, co ráda bych věděla.

Kdysi mi člověk,
co byl jako já,
jednou mi takhle povídal,
že z mých slov cítí klid.
Prý vidí dobrotu, co tam není.
A smutek. A za tím vším
za tečkou na konci vět
cítí usmíření.

To jsem ráda, ono totiž jde o to...
Že v životě to tak chodí.
Rovně či chvíli na místě stát si každý sám volí.
Jestli vzít bič,
smutek kořenit solí.
Nebo cukrem sladit kávu k ránu.
A pak jsou tu rány
a poslední dobou nějak bolí.

Dnes nehledám víc,
než to usmíření.
Večer se dobře usíná,
po dlouhé době,
a je to vážně úleva.
To vstávání je nějak pořád horší.
Ale co se dá dělat, život už tak chodí.

Je jedna věc,
co v mysli mám zakončenou otazníkem.

Nevím jestli jsem obětí
nebo viníkem,
že tak hloupě se ptám.
Vždyť každý chce jít dál.
A volbou vlastní jestli šel
nebo jen tupě stál.

Sice už tak dobře se spí
a usíná,
však ty rány se hojí a bolí.
"Nejsi jediná"
Je to pravda,
vždyť zrovna já
mám v povaze usmíření.
Schopnost vidět,
co není.
To, co zdá se obrazem,
kde nechceš stát
já vidím divadlo.
A každá hra,
za čas,
první akt změní.
Aspoň ty, na které koukáš rád.

A odnese herce,
co naplnili roli.
Ale nemusíš se bát,
nežiješ v osamění.
Tedy jestli jo,
tak se tvař,
že to tak není.
Kolik tě sleduje diváků
a na drama
si lístek vážně nekoupili.

Nech se nalíčit
a přestaň už vymýšlet,
že bys měl do toho kus sebe dát.
Nauč se scénáře,
nauč se smát.
Co na tom záleží,
kdo zůstane,
jen proto, že ty ses rozhodl stát.
Buď rád,
že šli dál.
Ještě si pomyslíš,
že jsi je zajímal.

Ale už klid.
Chce to opustit černé myšlenky.
Takže se zamyslím, ale..
Divná věc se stala.
Jako bych odpověď znala,
a přitom už nevím,
na co sem se ptala.