Mříž

Tvůj svět, to jsou čtyři stěny,
a pak mříž.
Jediné co ti lidé ukázali,
nebyl cukr, to byl bič.
Sedíš sám, a venku sněží,
a zimou ty se třeseš.
Chtěl bys teplý pelech, bezpečí,
ale to nikdo neví, co ty chceš.
Tesáky ty na ně radši ceníš,
na ty velké lidi.
Máš jizvy na duši i na kráse,
potom co tě jenom bili.
Bojíš se jich,
i všeho neznámého.
Ta stará matrace,
jenom to, je něco bezpečného.
Když k té mříži, někdo přijde,
ty se na ní skrčíš.
Bojíš se,
a tak na ně tesáky zas ceníš.
Kvůli těm jizvám,
a tomu uchu co ti chybí.
Už tě nikdo nechce,
a tebe to bolí.
Sedíš sám, a venku sněží,
pro tebe už nikdo nepřijde,
to stěží.
A já tu stojím, a křičím,
probuďte se lidi!!
Starejte se,
o ty co jsme si vzali!!