Ach ty ženy!

Kéž bych mohl v zemi hníti,
smutným člověkem nebýti,
nebudu ódy na ženy pět,
každý by s radostí nejednu sved.

Můj život je však tuze jiný,
snažím se prozřít, přehlížet činy,
společnost je však zkažená,
co pro můj osud znamená?

Ačkoliv mám věrné přátele,
netvářím se už tak vesele,
v hospodách zapíjím srdce můj bol,
ženy nejsou lodyhy, jen dutý stvol.