Jako krysa

​Noci jsou kalné stejně jak rána
marně se snažím přitulit
v dálce se směje i zšedlá vrána
srdce nám vyhládla, chci zas být syt.

Otázky kladu dost často sobě
o tom co bude v budoucnu
ztracený v citech a v týhle době
sedajíc v přítmí u svícnu.

Stavy se mění před rozedněním
nemajíc o snech potuchy
pomalu hledím jak si tu sedím
podstavec dělám pro mouchy.

Tak si tu žiju v tom prázdném bytu
směju se, truchlím a lituji
jak bílá krysa pod víkem krytu
kterou ti mocní sledují.

V chodbičkách bludiště
pod světlem mrtvolné záře
přisátý k naději jak klíště
s trpkostí uznaného lháře.