Tentokrát navěky
Tentokrát navěky
Ty nejsi tu když tě potřebuji,
ty nejsi tu když sama sebe odpuzuji,
nejsi tu když nemůžu spát,
nejsi tu když snažím se sama sobě lhát,
nejsi tu když krev ve mě hoří,
ani když sny se mi boří,
necháváš mě topit se v tichu
a ještě je ti k smíchu.
když už přemáhá mě bdění,
já chci jen vysvobození,
konečně budu zas spát,
o tobě nechám si zdát,
chopím se pistole...bezděky,
konečně spánek, jen tentokrát navěky...
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Mám úplně stejnou zkušenost. Nikdy tady není, když ho potřebuješ!!! Ale víš, co to znamená? Že picnout se kvůli někomu, komu na Tobě vůbec nezáleží, by bylo (promiň, můj názor - zbytečné) a největší chybou Tvého života. Já Ti nevím, ale občas se mi zdá o mrtvé babičce a jak si tak představuju, že až umřeme, bude klid, ticho, vesmírná láska, žádné psycho... díky ní mám pocit, že se možná hluboce mýlíme... Krásná báseň. :-)
04.09.2016 10:35:13 | Iva Husárková
No teda. Žádný člověk není důležitější než vlastní život, život je velký dar a je o neustálých změnách. Jednou je člověk nahoře a pak zase dole a i když to bolí, je lepší se na to dívat z pohledu třetí osoby. S odstupem. V přírodě jednou prší a pak zase svítí slunce. Žádné zvíře kvůli tomu nesahá na svůj život, prostě to přijme jak to je a těží z toho to nejlepší. Taky se to musíme naučit. Nepodléhat emocím. To přebolí, vím o čem mluvím. :)
04.09.2016 09:05:02 | Marsinka
Čo boli to preboli... takže je to jako nachlazení... když ho přechodíme je nám ještě hůř... To zní nadějně
04.09.2016 20:50:02 | Klára Němcová
co jenom říct - než to jediné - že smutek jednou pomine - a slunce vyjde na obloze a - ty vykoupeš se znovu v duze - pro to stojí za to žít /z mé básničky, ale snad se ti to, Kláro, bude hodit :-( . . . /
04.09.2016 08:40:32 | nepřihlášený komentátor
Tmu vystřídá jas a tma světlo zas, to naději nám dává, že po veselé duze zase tmavá...
04.09.2016 20:53:39 | Klára Němcová
Uff to je silné dílko, místo pistole dám ti květ neopouštěj ještě svět.
04.09.2016 00:34:05 | klaun
Květy jsou jen pozlátko, možná to oddálí, ale jen nakrátko.
Jsou jak láska pomíjivé, nevydrží dlouho živé....
jako já
04.09.2016 07:10:13 | Klára Němcová