Zklamaná

Básně to byly samá kudrdlinka
Láska
Povzdech
A vzpomínka…

Kdeže ty časy u mě jsou…
(výsměch slzy roznesou)

Vzpomínat na něco,
co odnesl čas,
je jako chtít,
aby přirostl
vypadlý vlas.

Život nepůjde tak, jak si vysníme…
(a není pravda, že vše zlé pomine, až se vyspíme)

Chybí…
láska, něha, křídla mužské náruče.
Chybí teplo rodinného krbu,
na pohled obnošené papuče….
Do kterých každý den člověk vklouzne
a cítí se DOMA….Mezi svýma.
Bez masek, bez příkras.
Mezi „milovanýma“.


Ale to všechno jsou zas jen vize.
( Láska je jen scifi, příběh z televize)