Spojeni láskou

Pomalu sešel ze starých schodů
ze schodů doby jež zmizela
pod listy dubů ve stínu hrobů
smrt jako páv kráčela.
Položil kytky na chladný kámen
který tu tvořil mohylu
lehce pak kolem položil satén
vyznačil místo rozptylu.
Co z lásky zbylo v zemi se skrylo
s každým lehkým pohybem
krůpěje deště jen svoji silou
do trávy mizí pod dubem.
Oči se mhouří srdce se bouří
všechno to krásné zmizelo
stesk ze samoty nyní ho souží
duši mu smutkem zalilo.
Odložil urnu hned vedle sebe
hluboce se nadechl
pohlédl na prach pak na nebe
a naposledy vydechl.
Spojeni láskou jež sobě dali
nemůže smrt je rozdělit
srdce jsou spojena i jdyž je spálí
nechme je nalézt klid.