Prázdný pokoj

V tajemné schránce, kde na duši tě hladí.
V citové bance tě ke koncům svádí.
Nevěříš myšlenkám, co hlavou ti bloudí.
Sen starý co nikdy se nezdál, bolí.

Bolí tě na duši, kde rána je velká.
Pohlazen se probouzíš, cit tvůj jen sténá.
Do zítřku vejde se nádech tvůj smělý.
Až sebou tě odnese převozník temný.

Tam na řece co proti proudu teče,
Na očích krůpěje přikryly saze.
Jen bílý stín za tebou stojí.
Není však tvůj, ten tvůj se topí.

Přes dlouhou hranici, co nedá se dobít.
Nedá se zapálit a nejde jí projít.
Tam čeká na tebe, za břehem vysněná.
Ta kterou odnese proud řeky beze dna.

Z posledních nádechů jiskřičky planou.
Sen z dávných ostrovů, co léta už stárnou.
Poslední z ostrovů co zůstane mladý.
Tam duši bezradnou do vody házíš.

Beze snů končících odcházíš směle.
S úsměvem na lících, co voda je mele.
Nicotná ztrácíš se z dosahů jeho.
Možná tě zastaví, když nádech svůj nalezne.