studený polibek železných píšťal

viděl jsem muže, dávno tomu již

jež života svého samoten on nesl tíž

viděl jsem muže jak hledí na oltář

hledaje na místě svatém vlastní svatozář

viděl jsem muže s ledově němou tváří

poutníka bez cíle jež zastavilo stáří

viděl jsem jej tenkrát pod kolosem varhan stát

s myšlenkami na život jehož boj chtěl vzdát

viděl jsem muže jak slyší tu píseň varhan znít

s myšlenkami na život který chce si vzít

viděl jsem muže jak prohrává a melodie démonická zní domem Božím dál

melodii jež trhá srdce, tupí rozum a ničí to co zbylo, kdo jen tu skladbu hrál

byl jsem to já komu zaprášený nástroj dával hlas

byl jsem to já kdo hlásal že bytí plné je krás

však pozdě, pozdě já křikl: pane zahoďte ten nůž

a tak na kamenné podlaze ledové tu v krvi leží muž

poslední akord, poslední tón už zní já přísahám

však zvednout se nemohu a tak celý čas svůj já neodejdu od varhan