Odešla jsi

Den jako každý jiný,

Pak všechno náhle vykřiklo,

Dopadl tíživý závoj viny,

Ostří nožů do srdce proniklo.

 

Zrcadlo se roztříštilo na tisíc střípků,

Studený závan větru sfoukl svíci žití,

Snad někdo zaslechl třepot křídel andílků,

Však mě strhlo bolestných citů vlnobití.

 

Ještě včera jsi tu se mno byla,

Slyším dobře tvůj hlas,

Však temnota ti oční víčka přikryla,

Plamínek žití náhle zhas.

 

Z tvého těla můj život vzešel,

Kam odešla jsi, nevidím tě,

Proč tak brzy moment rozloučení nadešel,

Běžím, bloudím v šerém labyrintě.

 

Horké slzy zkrápějí mou tvář,

Můj křik se rozléhá, a žene dál,

Nevnímám paprsky slunce ani jeho zář,

Chci tě mít vedle sebe, kdo mi tě vzal?

 

Všechno je ztraceno, nejde vrátit čas,

Co počít si teď bez tebe mám,

Už nikdy tě nespatřím, nikdo z nás,

Kam odcházíš, tiše se ptám.

 

Ztratilo se teplo tvého těla,

Tvou tvář již nikdy nespatřím,

Objetí a blízkost tvá odletěla,

To co zbylo je jen bolest a splín.

 

Jak teď žít bez tebe,

Vidím tě ať jsem kdekoli,

Když zřím černé noční nebe,

Vzpomínky pálí a bolí.

 

Tolik mi chybíš, tvůj smích,

Krásné chvíle co jsme spolu prožili,

Cítím tep v žilách svých,

Je nemožné aby mi tě vrátili.

 

Však přišla chvíle rozloučení,

Děkuji za to, žes tu se mnou byla,

Svět bez tebe už stejný není,

Kéž bys stále s námi žila.

 

Teď je velká propast mezi námi,

Nikdy na tebe nezapomenu,

Za život, za lásku, děkuji tobě mami,

Byla jsi vystavená velkému břemenu.

 

Náhle jsi odešla, my zůstali sami,

Je těžké se navždycky rozloučit,

Tak naposledy... dobrou noc mami,

Ve vzpomínkách, budeš navždy žít.