Vypůjčený štěstí

Poslední slova musím říct,
já nesnesu již lásku víc.
Je dávno jen nezvaný host,
vždyť trápení už bylo dost!

Tak zapomeň mou adresu,
já víc bolesti nesnesu.
Není proč doufat ve shledanou,
přec to hezké je dávnou stranou.

Snad zapomenu, jak to chutná,
když ríkáš, že jsem láska smutná.
Vím, cos mi šeptal pod peřinou,
že naše sny se nerozplynou.

Já prominu ti, že jsi lhář,
můj neobratný pohádkář.
Kéž koupit by se za tvá slova,
dalo to pěkné ještě znova!

Byla to hloupost, mít tě ráda,
poslední slza z tváře padá.
Já končím, bourám, umírám,
dál půjdeme zas každý sám.

Prohlížím smutně prázdný pěsti,
vracím tě, vypůjčený štěstí.