Poslední modlitba

Sám na posteli prázdné,
srdce není tak jak by mělo být šťastné.
Tohle jsi přece chtěl, není to tak?
Nad domem se plíží temný mrak.
Přínáší s sebou zoufalství a bezmoc,
postihla mne strašná nemoc.
Brodím se nekonečně proti proudu,
snažím se chytit a zabít tu zrůdu,
která ve mně číhá a křičí na svět,
říká, že už není žádné cesty zpět.
Navždy zůstaneš, tak jak jsi toužil,
tak moc ses proti lidem bouřil.
Teď sedíš zde úplně sám a pláčeš,
říkal jsem, že si tohle odskáčeš.
Toužíš po nemožném drahý,
na každém rohu čekají nástrahy.
Nezbylo ti nic, co jsi kdy měl,
řeka je už tak plná těl.
Možná přibude i nová,
stejně jak ty, tak se k tobě život chová.
Teď už mlč a utíkej,
poslední modlitbu odříkej.