Touhy

Po tváři mi stékají slzy neštěstí a nostalgie,
nikdy tohle strašné muka nepomine.
Doufal jsem, že pro mne zde stále bude někdo,
ale zůstal jsem úplně sám, břímě mi ztěžklo.

Nohy bolí, mysl slábne a já se táhnu po poušti nekonečného šílenství,
upadám do křečí a padám k zemi.
Prosím o, v oáze, členství,
svíjím se bolestí chvílemi.

Doufám ve vykoupení a štěstí konečně,
vstát ráno šťastný a milovaný skutečně.
Cítit se jako král, mít sílu jako lev a bojovat statečně.
Nebýt mizera, bez života a utápět se v depresi nekonečně.

Žít pro něco, pro někoho a netrápit se již,
zamávat jí a přistoupit k ní blíž.
Políbit na tvář a objetí předat,
být šťastný je to, co chci a vzkvétat.