Cínový vojáček

V koutě leží cínový vojáček odhozen.
Ponechán osudu nad svým životem přemítá.
Soudil vždy druhé, teď sám má být odsouzen.
Chtěl volný být jako pták, jenomže nelítá.

Dřevěným mečem svým oblohu dobýt chtěl.
Směřoval k nebesům pro dívku, jež má rád.
Pro její srdce by i na kraj světa šel.
Mířil moc vysoko, teď čeká jej Ikarův pád.

Chápat již přestává, proč vlastně byl zrozený.
Po všech těch bojích naděje se vytrácí.
Je jako jeho meč - naprosto zlomený,
a tak si ublížil, aby viděl, zda krvácí.

Vojáčka v koutě život postupně opouští.
Leč bolest je palčivá, myšlenka uspává.
Sám sobě nakonec chyby své odpouští.
Dnes smrtí svou poprvé boj života vyhrává.