(Ra)Dost všeho

Přišla jsem do světa dospělých,

mám pocit, že do prostoru zlých.

 

Potkala jsem známé...leč mě neznali,

cítila jsem, jak se po mé existenci vůbec neptali.

 

Šla jsem s úsměvem a notorik smutku mě zranil,

ucítila jsem tu hrůzu v sobě, mou radost náhle rychle zdanil.

 

Chtěla jsem se šarmem zatančit valčík a být žena fatale,

však náhle jsem se cítila jak obtížný šváb, co říká jen ale...

 

Se smíchem v hlase jsem zpívala falešně oblíbené hity,

prý v mém podání jsou to pouhé hnusné sh..y.

 

Přála jsem si dokázat světu, že tady patřím,

mnohdy zbytečně svůj čas bídně mařím.

 

Hledat předky, být svá a žít v přátelství bez politiky,

leč jako nestraník, jsem nula, žádné pořádné styky.

 

Doufala jsem v přátelství, které vydrží navěky,

teď slyším jen výtky, sama zabalená do chladné deky.

 

Slzy na rtech, prázdná, strach z války, strach z nicoty,

to ze mě udělalo vše kolem, modernosti novoty....

 

Sama...končím...nemám nic, prázdné srdce, prázdný cíl,

chtěla jsem a přála jen prožít pár kouzelných chvil.

 

 

Nic, už není nic.